Vidí termokamera skrz zeď? Aneb co propouští infračervené záření
Jedna z nejčastějších otázek, kterou si lidé při pohledu na termokameru kladou, zní: „Vidí termokamera skrz zeď?“ Odpověď je jednoduchá – ne, nevidí. Termokamery totiž nesnímají to, co je za objektem, ale pouze infračervené záření vyzařované nebo odrážené z jeho povrchu. Běžné stavební materiály, jako je cihla, beton, sádrokarton nebo dřevo, infračervené záření nepropouštějí, a fungují tak jako neprůhledné překážky.
Infračervené záření má delší vlnovou délku než viditelné světlo, a proto je jeho interakce s materiály jiná. Většina pevných materiálů je pro infračervené záření zcela neprůhledná – termokamera tedy zaznamená pouze teplotu jejich povrchu. Pokud se za zdí nachází například člověk nebo zvíře, termokamera jej nezobrazí. Může ale zachytit nepřímé stopy, jako je ohřev zdi ze strany, kde se daný objekt nachází – a to jen za určitých podmínek, např. při dlouhodobém kontaktu a tenké stěně.
Naopak některé tenké nebo speciální materiály mohou infračervené záření do určité míry propouštět. Příkladem je tenká plastová fólie, polyethylen, nebo speciální infračerveně propustná skla (např. germaniová nebo zinkoselenidová okénka používaná v optice termokamer). Naproti tomu běžné sklo, které je průhledné ve viditelném spektru, je pro infračervené záření prakticky neprůhledné – a termokamera tedy nevidí skrz okno, ale jen jeho povrchovou teplotu.
Shrnuto: termokamera nevidí skrz zeď, a její schopnost „vidět“ závisí na vlastnostech povrchu, který snímá. Pro správnou interpretaci termogramu je proto důležité chápat, že termokamera pracuje s teplotou povrchů – a ne s „viděním skrz“ objekty. Právě to je klíčové například při stavební diagnostice, elektrorevizích nebo záchranných operacích.
