Čeština
Slovenčina
V e-shopech dnes narazíte na lákavé nabídky termokamer do ruky nebo modulů k mobilu za pár tisíc. Pro laika vypadají na první pohled stejně jako drahé profesionální přístroje – oba ukazují „barevné mapy“. Tím ale veškerá podobnost končí. Pokud se chystáte na diagnostiku rozvaděčů, hledání úniků tepla v budovách nebo kontrolu fotovoltaiky (FVE), levné zařízení vás může vyjít velmi draho. Nejde o luxusní značku, ale o velké rozdíly ve fyzice a schopnosti snímače sbírat data, která jsou pro vyhodnocení bezpečnosti a spolehlivosti měřeného objektu nezbytná.
Zásadním problémem levných zařízení je to, že jde často o pouhé infračervené teploměry s vizualizací. Jsou neradiometrické, což znamená, že nedokážou přiřadit teplotu každému jednotlivému bodu na displeji. Profesionální kamera je naproti tomu metrologické zařízení. Zatímco levná „hračka“ změří teplotu v jednom (často velmi velkém) bodě uprostřed a zbytek obrazu jen dopočítá barvami, profesionální stroj zaznamená tisíce přesných hodnot v celé ploše. U revize rozvaděče se pak snadno stane, že levný přístroj přehlédne přehřátý spoj, protože jeho měřicí bod je příliš velký a průměruje teplotu spoje s jeho chladnějším okolím.
Další bariérou je rozlišení a citlivost (NETD). Levné kamery mají rozlišení často jen 80x80pixelů a citlivost 100mK a více. To je pro diagnostiku budov naprosto nedostatečné – díky velkému šumu (vysokému NETD) nepoznáte, zda je skvrna na zdi tepelný most, nebo jen odraz; případně díky malému rozlišení naměříte 45 °C na spoji, který má ve skutečnosti 60 °C. Profi technika s vysokou citlivostí dokáže rozlišit teplotní rozdíly menší než 0,05°C (= NETD 50mK). To vám umožní vidět prostup tepla z vnitřní konstrukce pod omítkou nebo vlhkost v izolaci, což levný přístroj s vysokým digitálním šumem prostě „utopí“ v barevných skvrnách. Pro přesnou analýzu je tento detail rozdílem mezi odhalením závady a pouhým hádáním.
Posledním a největším zklamáním u levných nákupů bývá (ne)možnost analýzy v softwaru. Profesionální diagnostika nekončí vyfocením snímku. Skutečná práce probíhá v počítači, kde u radiometrického snímku můžete dodatečně měnit emisivitu (důležité u kovových částí rozvaděčů), posouvat teplotní škálu nebo odečítat teploty v libovolném místě. Snímek z levné kamery je většinou jen „mrtvý“ obrázek (obyčejné BMP, PNG), se kterým už v softwaru nic neuděláte. Pro profesionální report, který má obstát před pojišťovnou nebo investorem, je taková technika nepoužitelná a investice do ní se rovná nule.
